Nicméně, semestrální tělocvik ve formě boulderingu přinesl své ovoce...resp. jmelí. Letos se totiž toto holoparazitní smetí rozhodlo, že prostě z těch stromů dolů nespadne. Tak jsem využila svého nově nabytého "umění" a vylezla jsem na jeden ze stromů. Vzpomněla jsem si na své mládí (protože teď už mi táhne skoro na třicet, že:D) a skoro se mi z něj nechtělo dolů. Nakonec se mi podařilo bezpečně přistát zase na zemi. Odnesly to jisté kusy mé kůže na předloktí, břiše a noze (neptejte se:D), ale ta tuna jmelí a vzpomínka na rozverná léta v Ově za těch pár škrábanců stála.:)
jmelí je sice jen snůžka nesamostaných kaulomů, haustorii ničící naše krásné (taky trochu přehnaný výraz) dřeviny, ale Vánoce bez nich by snad ani nebyly Vánoce:)
Žádné komentáře:
Okomentovat