Dilema?

Ve čtvrtek ráno jsem si víceméně spokojená jela vlakem z Vídně, když mi volala mamča, že prý jsem byla dodatečně přijata na práva. 

Vůbec nevím, proč mi to udělali, protože přestože si spousta lidí myslela, že to pro mě nebude nic znamenat, musím se přiznat, že mi nasadili docela velkého brouka do hlavy. Tipuju tesaříka, ale nejsem si úplně jistá. 

Nakonec jsem se rozhodla, že zkusím pár týdnů studovat dvě školy, a potom se rozhodnu. Hlavně kvůli rodičům, kteří si samozřejmě přejí mít doma spíš právníka než učitelku, ale taky kvůli mně samé. Je pravda, že na práva se člověk nedostává každý den. A nějaká určitá část mě by na ta práva opravdu šla, představa, jak se snažím usvedčit nějakého čtyřnásobného vraha mně do teď příjde docela čupr. 

Tak jsem teda hned po ranním cvičení z fyzické geografie vydala směr Právnická fakulta. Přišla jsem těsně po deváté. Skvělou vizitkou zmíněné fakulty budiž už jen to, že se paní (nebo spíše staré panny?) ze studijního oddělení dostavily do učebny asi o 10 minut později. Byly příjemné asi jako sůl v oku a neuměly mluvit. Když jsem přišla ke stolečku se slovy, že nemám ještě ověřené maturitní vysvědčení mi jedna z nich slíbila, že je ok, když ho přinesu ten samý den během úředních hodin, takže jsem se podepsala a šla jsem k její kolegyni. Ta mě víceméně poslala do háje, moje dobrá výmluva mi nebyla k ničemu platná, že mě prý nezapíše. Tak jsem jela do Vaňkovky, koupila jsem si dvě trička a právnička ze mě, aspoň tedy zatím, nebude. 

Na jednu stranu už když jsem tam seděla, říkala jsem si, že to pro mě vážně není to pravé. Teď už toho trošičku lituju, nevím, připadá mi, že jsem promečkala obrovskou šanci. Taky mi to dal najevo můj taťka, mamka to vzala trochu statečněji. Tak si říkám, že když mě můj obor nebude bavit, že to prostě kdyžtak na ta práva zkusím znova. Co se může stát.

Teď jen budu doufam, že svojí školu budu zvládat.:) 

Btw. "Zdá se mi prostě, že je tě na ten tvůj obor škoda" ... mamka...jen ať si nějaký právník zkusí složit zkoušku z fyzické geo, nebo třeba obecné zoologie. Že mu přeju hodně štěstí. 

"Práva jsou nejtěžší střední škola" ... Mr. Gráf ... nj, v podstatě souhlasím, furt všecko nazpamět, nebo aspoň tak se mi to jeví.

Už je to tady

"Tramtadadááá," ozvalo se ze slavnostních ampliónů. Každému najednou bylo jasné, že se děje něco zvláštního, něco, co se jen tak nestává.

Po pár dalších tónech už všichni v malebném městečku věděli, co vědět měli. Ampión ohlašoval nevyhnutelnou změnu. Z intenzity a naléhavostí troubení také věděli, že to nebude jen tak nějaká změna, ale změna neobyčejně veliká, taková, jaká se jen tak nevidí. Taková, která převrátí městečko vzhůru nohama.

No, myslím, že to by na úvod stačilo. Určitě jste pochopili, že jde o metaforu.:) Takže, abych vše uvedla na pravou míru...zítra se stěhuju.

S velikostí té změny to myslím vážně. Ti z vás, kdo už jste se někdy stěhovali víte, co tím myslím. Tohle sice není stěhování v pravém slova smyslu, přecejen, budu bydlet v jednom malinkatém kamrlíku hlavu na hlavě s dalšími dvěma děvčaty. Ale způsob ubytování nic nemění na tom, že budu v Brně trávit většinu roku. A že budu začínat v podstatě znova od píky ve spoustě ohledech. Tři podle mě nejdůležitější body mé brněnské adaptace:

1.budu si hledat nové přátele, poznávat nové lidi

2.budu se muset naučit postarat se sama o sebe a být zodpovědná

3.budu se muset naučit hospodařit s penězi

Upřímně, nejvíce mám strach z bodu 1...a 2...a 3. Člověk si holt nevybere:)

Ale dobrá zpráva je-dneska jsem si byla pro notebook:) Eugene je nádherný, sladký, ale sexy zároveň! Ukazuju ilustrační foto, fotka samotného Evži příjde někdy později:)

Takže, když to tak nějak shrnu...mám teď depku jako prase, protože to samozřejmě není jen o stěhování, ale jde to všechno a všechno dohromady, ale Eugenek mě drží nad vodou:)