Nová píseň, která mluví za mě

O dva posty níže si můžete přečíst článek o tom, jak některé písničky mluví za mě. Nebudu to psát znova, ale dávám tady nový text a zdůrazňuji pasáže, které jsou ode mě.


Je to opět Ben Lee...ten kluk má prostě super texty! Hih, vážně, je jich víc, které bych tady mohla uvést.

It's strange
It's mad
To want someone so bad
And can't
You tell
Feel it in every cell
Our eyes
They meet
I won't accept defeat
I feel
Brand new
Can't keep my hands off you

And we get so hungry
We eat each other alive
We get so hungry
Only the strong survive
We get so hungry
Cannot get you off my mind

If hearts
Could speak
Some things I can't repeat
Cause you
Were sent
To steal my innocence
It's all
So much
Your love your words your touch
Your glare
Your scent
Makes me believe again

We get so hungry
We eat each other alive
We get so hungry
Only the strong survive
We get so hungry
Cannot get you off my mind
We get so hungry hungry

We sleep
We dream
Discuss the things we've seen
We take
We give
This is the way we live

And we get so hungry
We eat each other again
We get so hungry
Only the strong survive
We get so hungry
Cannot get you off my mind
We get so hungry

haha

Nadpis? Pche...

Ano, máte pravdu, žádný inteligentní nadpis mě nenapadl.

Už jsem dlouho nic nenapsala a nejspíš to má na starosti jedna věc - v mém životě se poslední dobou vůbec nic neděje. Nebo aspoň nic zásadního a tři měsíce beze školy jsou nejspíš dost na to, aby můj mozek přestal přemýšlet nad něčím hlubším, co by stálo za napsání.

Tedy, zase abych úplně nekecala. Můj život je spíš jeden velký binec. (asi je propojen s mým pokojem). Mám spoustu otázek a odpovědí málo. Ale tak to asi bývá a v některých případech je asi nevědomost sladká. Škoda jen, že já chci vědět všechno.

Nemůžu se dočkat nového systému na vysoké škole, protože za prvé se mi přestane stýskat po gymplu, za druhé potkám nové lidi atd. Bydlet budu s Pstokou a Peggy v kamrlíku na ulici Tvrdého. Už si hledáme privát:D Taky čím více si čtu o předmětech, které budu studovat, třeba už jen v prvním semestru, začínám mít vážně strach, zdali přečkát do zápisu pro jarní semestr. Původně jsme si já a P&P nezávisle na sobě daly pokoje 317 a 316. Pak jsem zjistila, že moje spolubydlící budou studovat obecnou jazykovědu a evropská politiská studia a spolubydlící holek archeologii a historii, po pár emailech jsme se shodly na vytvoření pokoje přirodovědného a humanistického.:)

Co se mého "milostného" života týče, tam je znečištění vůbec nejvyššího stupně. Já si jen říkám, Amore, cos to ty blbečku zase provedl? Nejenom, že láska je slépa, ale Amor tím tuplem, střílí šípy, jak mu ruka ujede, a pak se diví, že mu to nějak nevychází do počtu.

Po dlouhé době jsem zase napsala básničku, ale nejspíš je moc usvedčující na to, abych ji zde uvedla:)

Jako povzbuzení přidávám fotku ze skvělého večera u Badyho a Lenky...ten se povedl a vznikla jedna z mým oblíbených fotek:D

     

Píseň místo obyčejných slov

Nevím, jestli se to stává někdy i vám, nicméně mě docela často. Stáhnete si nové album, nebo prostě jen dáte "shuffle" v iTunes a začne vám hrát písnička, kterou jste buď předtím nikdy neslyšeli, nebo jí najednou prostě rozumíte. A zdá se vám přece jen nějaká povědomá. Jako kdybyste ji napsali vy...a pak vám to dojde. Prostě se někdo, kdo psal tuto píseň, v inkriminované době cítil stejně/podobně jako vy v tu chvíli. Tyto písničky se mění s vašima náladama a jejich seznam se obměňuje. Někdy je težké najít tu správnou, ale někdy jich jsou spousty. Jedna z těch, které poslední zhruba dva měsíce minimálně z části (nebo též podtextu) mluví za mě je Aftertaste od Bena Lee. Můžete ji znát ze soundtracku k One Tree Hill. Zatím vám nabízím text, a až přijdu na to jak, zajisté přidám i samotný song.

And its none of my business,
I got a weakness
Can I beat this?
The autumn leaves
Are falling in the breeze
It's not my fault
There's a storm over yonder
You gotta wonder
What its all about
Destiny was never up to me
And its not my fault,
Your loves like salt

The aftertaste is gonna break my heart
Feels like its over before it starts
The aftertaste is gonna break my heart

And I really didnt need this
Dont wanna be this
Dont wanna see this
Im fallin in,
Im going there again
And its not my fault
Are you sick of pretending?
That all this trouble is really endin
The way things break
Every step you take
Is not my fault
Your loves like salt

The aftertaste is gonna break my heart
Feels like its over before it starts
The aftertaste is gonna break my heart

Kniha měsíce července

Naposledy se má ruka dotkla knihy od Cecilie Ahern P.S. Miluji Tě a od Johna Grishama Poslední porotce. To bylo začátkem měsíce, když jsem byla v Chorvatsku. Oboje bych nazvala dobrým prázdninovým čtením. Obě knihy byly velmi dobře čitelné, u P.S. Miluji Tě jsem se zasmála, u Grishama jsem se možná i trochu bála. Obojí mělo necelých 400 stránek, oboje bylo zbytečně dlouhé. Prostě ideální dovolenkové čtení.

Tento týden se mi po vůni knih zastesklo, a tak jsem šla podívat do domácí knihovny po nějakém tom kousku. Nemusela jsem hledat dlouho a v ruce jsem držela tenčí knížečku v brožovaném vydání od Roalda Dahla. Dílo se v češtině jmenuje Milostné rošády, což podle měho docela trefně obsah vystihuje, nicméně ani anglický, originální název, by neměl zůstav nezmíněn. Switch Bitch. Senzační, důvtipné.

Kniha se skládá ze čtyř samostatných novel, které na sebe nijak nenavazují. Dvě z nich sice mají stejného hlavního "hrdinu", nicméně děj je v každé povídce jedinečný. Proč to, že jsem slovo hrdina uvedla v uvozovkách? On strýček Oswald sice hrdinou bez pochyby je svým přístupem k životu (vždy na cestě, žádná žena dvakrát atp.), a sám vypravěč říká, že Cassanova je proti němu jen neukojitelné zvíře, nicméně oba příběhy, ve kterých vystupuje, končí jeho neúspěchem. Resp. úspěchem dočasným. Povídky jsou totiž milostnými příbehy s perfektní pointou na konci, která je vždy překvapivá a podle mého i velmi vtipná. Celá kniha se jakoby řídí příslovím "kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá".
S čistým svědomím prohlašuji Milostné rošády Roalda Dahla Knihou měsíce července.

Vřele doporučuji. Četba každé povídky vám nepotrvá víc než pul, třičtvrtě hodinky.