Dvatísíceosmička

Rok se s rokem sešel a zase tu máme silvestr. Jako každý rok přináším seznam "věcí", které mi končící rok přinesl. Tákže:

V roce 2008 jsem:

• si koupila své první auto
• prodala své první auto
• měla nejlepší vysvědčení v rámci gymplu a tím se přesvědčila, že to vážně jde, když se chce (dokonce i ta matika, že p. Špačku;))
• měla na vízo první a jedinou čtyřku:D
• úspěšně (troufám si říct, že vlemi úspěšně) složila maturitní zkoušku
• se se svým učitelem zeměpisu sblížila natolik, že cítil potřebu mi říct o svém hnise na noze, který vyřízl a nohu ponořil do horké vody
• získala svou první větší zkušenost s překládáním (nepočítám překlad v rámci Fno)
• poprvé navštívila Chorvatsko (a myslím, že na dlouhou dobu naposled)
• poprvé navštívila Slovinsko a vytvořila si k němu velmi kladný vztah
• se chovala jako tajný agent a regulérně utekla z dané země:D
• se naučila být v rámci možností pořádná
• si zamilovala Globe Trekker a Ianem Wrightem:)
• o prázdninách chodila pravidelně do práce, což považuju za osobní selhání (myslím, že pracovat by se mělo přes rok a ne o prazdninách, což je jediný čas, kdy máte volno)
• byla zamknuta během příjmacích zkoušek na VŠ v budově fakulty
• si splnila sen a viděla jsem Jasona Mraze na živo!!
• si splnila další sen a bouldeřila jsem
• se přestěhovala a netrávím většinu času v domě s rodičema, ale v městě 181 km vzdáleného
• se stala studentem vysoké školy
• se přitvrzela v názoru, že přátelství může být setsakramentsky pomíjivá věc
• přečetla spousty knih, které ve mně vyvolaly rozpoluplné pocity a zanechaly ve mně nějaký dojem
• objevila spoutu skvělé hudby, která na mě má stejné učinky jako knihy
• shlédla spoustu skvělých a taky ubohých filmů
• poznala spoustu nových úžasných lidí a načala pár nových přátelství, kterých si velmi cením
• si potvrdila, že spousta chlapů neumí přijímat následky za své činy
• pitvala myš
• si uvědomila, že i přes mou docela vysokou míru adaptace je pro mě velmi težké opustit něco, čeho jsem byla součástí po dlouhou dobu
• poprvé měla na ruce dlahu, což přišlo v nejvhodnější chvíli, neboť jsem nemusela psát diktát:D
• byla velmi štastná a taky velmi nešťastná, nostalgická a toužící po něčem novém, bojácná a vystrašená, zamilovaná a znechucená, hysterická a uklidňující, kudrnatá a s rovnýma vlasama, středoškolák, maturant, biolog a geograf, ztracená a nalezená, lenivá a hyperaktivní, usměvavá i zamračená, ale vždycky jsem to byla já
  
  

Chce to trenink

ale i tak, dobrý relax:)

špatná kvalita, vím, nechce se mi s tím patlat.

Don't ask

nové ICQ - 376002632

vůbec není tak hezké jako to staré:(

Pár myšlenek tohoto týdne

1. Pohlazení z lásky se až neuvěřitelně podobá říční abrazi, aspoň to zpívá princezna Adélka (S čerty nejsou žerty)
2. Vstoupím do politiky a změním svět:D
3. Roald Dahl se již nadobro zařadil mezi mé oblíbence. Už po Milostných rošádách jsem si tohoto chlapíka oblíbila, ale po dalších dvou knihách, zvlášť po té o strýčku Oswaldovi jsem přesvědčena o jeho schopnosti mě kdykoliv pobavit.
4. Člověk chce vždycky to, co nemůže mít a nikdy není spokojen s tím, co je mu nabízeno. Je to pěkně nefér, když na to vůle, ať sebesilnější nepomáhá.
5. Měla bych napsat báseň.
6. Awake is the new sleep, so wake up. Wake up and do it. Whatever it is.
7. Musím co nejdřív odjet.

Tři měsíce dřiny

no, dobře, trochu kecám:D

Nicméně, semestrální tělocvik ve formě boulderingu přinesl své ovoce...resp. jmelí. Letos se totiž toto holoparazitní smetí rozhodlo, že prostě z těch stromů dolů nespadne. Tak jsem využila svého nově nabytého "umění" a vylezla jsem na jeden ze stromů. Vzpomněla jsem si na své mládí (protože teď už mi táhne skoro na třicet, že:D) a skoro se mi z něj nechtělo dolů. Nakonec se mi podařilo bezpečně přistát zase na zemi. Odnesly to jisté kusy mé kůže na předloktí, břiše a noze (neptejte se:D), ale ta tuna jmelí a vzpomínka na rozverná léta v Ově za těch pár škrábanců stála.:)

jmelí je sice jen snůžka nesamostaných kaulomů, haustorii ničící naše krásné (taky trochu přehnaný výraz) dřeviny, ale Vánoce bez nich by snad ani nebyly Vánoce:)

Stověžatá matička

Jak zpívají PSH ve své písničce "Praha, je město měst a nálad."...naprosto souhlasím.

Ale abych to nějak uvedla...Prahu nemám moc ráda; je strašně hektická, přelidněná a je tam málo místa. Navíc na ni za poslední dva roky nemám nejlepší vzpomínky, resp. našly by se, ale dycky je nějaka jedna škaredá přebila. Takže nevím, proč jsem bráchovi kývla na to, že na víkend přijedu.

A tak jsem vyrazila. Tedy, předtím jsem vstala, sbalila se a v 9:05 už jsem byla na cestě. Kolem 11 jsem dojížděla do Prahy, a tak mě napadlo, že dám Mirkovi vědět...hledala jsem ten mobil a hledala a hledala...jenže moje senzační schopnost nechat si telefon doma, vždycky, když ho nejvíc potřebuju mě od minula neopustila. Říkala jsem si, že v pohodě, na Florenci jsou budky...které mi sežraly 25 korun, mrchy, a já se nikam nedovolala. Rozhodla jsem se tedy, že půjdu hledat budky jiné, přece jich v Praze musí být hodně. Chtěla jsem se dostat na normální Florenc (tam jak je metro), jenže už je tomu dávno, co jsem se v Praze docela vyznala, a tak jsem se ocitla na nějakém neznámém místě. V tom jsem ho uviděla! Nějaký borec stál u zídky a četl si noviny. Zeptala jsem se ho na cestu, načež jsem se dozvěděla sice zajímavou, nicméně ne moc povzbudivou zprávu, že je z Mělníka. Chlapce z Mělníka mám ráda, dal mi zavolat a když to Mirek nebral, trval na tom, ať mu napíšu zprávu. Tak jsem napsala, že počkám v Mekáči, poděkovala a šla čekat. V McD bylo narvané, i tak se mi podařilo uklovnit místo asi tak na hodinku, možná hodinku a půl. když se Mirča ne a ne objevit, a lidi už se na mě začínali dívat jako na vraha, rozhodla jsem se, že ony proklaté budky zkusím ještě jednou. Zase to nevyšlo. Začínala jsem trochu propadat zoufalství, když tu mě napadlo poslední východisko. Hodila jsem tašku do úschovny a šla do internetové kavárny, kde jsem doufala, že by brácha mohl být na ICQ. Bohužel, ale byl tam Aďa. Zlatíčko Adámek sehnal telefon, zavolal bráchovi a řekl mu, kde jsem. Za pár minut byl Mirek u mě. Wohoo. 

Potom jsme chodili několik hodin po Praze, já se nečekaným průběhem událostí nestihla přezout, takže nohy mě bolely, rameno mě bolelo, pže jsem tahala noťas. Tehdy jsem ještě Prahu nesnášela.

Přece jen se našlo pár světlých okamžiků, které stály za to:

• okusila jsem pralinku z pravé jihoamerické čokolády
• zúčastnila jsem se své první demonstrace-za Ježíška (www.anti-santa.cz) (na Václaváku naložili Santu do popelnice a vezli ho za hlasitých anti-santovských sloganů a českých koled vyhrávaných na akordeon na Staromák, kde ho naložili do dodávky a vyvezli ze země;) 
• nakoupila jsem nějaké dárky
• měla jsem úžasné Dark Chocolate Mocha v Coffee Heaven
• poznala jsem bráchovu přítelkyni
• viděla jsem noční a ještě k tomu vánoční Prahu, což bylo moc hezké
• viděla jsem Gábinu Oswaldovou:D

Takže přiznávám, až na tu neskutečnou bolest a počáteční zoufalost se mi tentokrát v Matce měst docela líbilo (i když jsem ráda, že jsem tam nemusela být celý víkend a teďuž si ponemocnívám doma)

První "úspěchy"

Mám za sebou své první zápočtové období. Víceméně uspěšně. Vše se mi podařilo dát na poprvé, některé záležitosti dokonce lépe, než jsem vůbec doufala.

Ale pořád ve mě hlodá výsledek mé první zkoušky. První, v předtermínu, říka se o ní, že je nejjednodušší za celé studium. A já vůbec nedopadla tak, jak jsem si plánovala.

Stejně je to mazec, jak člověk může všechno dát skvěle, tam mít 100%, tam 95%, tam 90%, ale jak jednou zaškobrtne, tak mu to zkazí dojem z celého výsledku. No co, takový je život a červenej v našem oboru asi stejne netisknou:)

!!TICHO!!

Ne, to vás neokřikuju....to jen mé tělo a má duše touží po klidu:D

Ne, myslím to vážně, ani nepamatuju, kdy jsem naposledy zažila takové to pravé ticho, kde vám nikdo nebouchá dveřma, nepouští o půlnoci hudbu přes celé patro, slečna od vedle vám nehýká skoro do ouška, nikdo nenaklepává řízky a vůbec nikdo neřve na chodbě. 

Neznáte někdo nějakou zázračnou oázu ticha v Brně, kam nedoléhá nedočkavé cvrlikání tramvají, stejně jako houkačky záchranek, které vám jinak každou chvíli jezdí pod okny, protože se nacházíte asi tak 700m od nemocnice?

Kdybyste někdo o něčem věděl, neváhejte se ozvat:) Šumění moře (a jakékoliv vody) a povídání korun stromů je povoleno.

Nabízím doučováni!

Čeho? Jazyka českého, obzvláště pak gramatiky.

Kde? Na přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity

Proč?  1. Já sama nechci degenerovat a zakrnět ve znalosti svého rodného jazyka

            2. Určitě se najdou tací, kteří by to potřebovali. Je krásné být v něčem odborník, ale když člověk píše jako analfabet, kazí to veškerý dojem.

Má inspirace:

1. nenápadná chyba ve formě tečky "Na protokol Vám pak jen uvedu "Viz. diskuze""
2. "Dobře: Jednovrstevný, cylindrický, řasinkový, resorbční epitel ze střeva žížaly" ... zase tak dobře to není
3. "Kreslíte proto, abyjste si lépe
   uvědomili morfologickou strukturu tkáně a funkční návaznosti sousedních buněk." ... aby jste bych ještě pochopila, ale tohle už je trochu moc
4. dislokace je OPRAVDU s měkkým I
5. "...ze je to podobne jako plosny splach pudy, proto se to jeste nekdy rady do plosneho odtoku" ... je opravdu umění napsat i za dˇ ypsilon
6. "To je asy tak vsechno, co k tomu mohu rici :-)" ... tak k tomu taky nemám co dodat:D
7. "Vím kolik vás bylo i některé obličeje si pamatuju, a vím, že odpovíte podstivě :-)"
8. spousta dalších záměn P a B, I a Y popř. K a G v odborných názvech
9. nespočetně chybějících čárek

Neříkám, že sem tam neudělám taky nějakou hrubku, ale myslím, že jako odborníci by lidé měli znát aspoň slova týkající se jejich oboru. A navíc výjmenovaný seznam se týka pouze dvou lidí, tak tady už asi není něco v pořádku.:D Chtělo by to si občas projít slovník spisovné čestiny, pane Hupynko.:)

Pro velký úspěch...

...a množství odezev z řad čitatelů a posluchačů uvadím seznam číslo dvě. (ty jo, lidi jsou asi vážně ochotni udělat hodně, když se jim prostě nechce:D)

1. jde do koupelny se spolubydlící zubařkou a nechává se učit správné pohyby kartáčku v dutině ústní, pak dostane miniaturní kartáček a aby si vyčistila všechny zuby a dočista, dočista, stráví tam min. 20 minut
2. chodí po pokojích a shání lepidlo
3. náhodou se dostane k dlooouho odkládané a nemilé aktivitě promazávání těch 10 giga fotek
4. mění si spořič a následně se na něj kouká s myšlenkami „jaká fotka bude další“
5. jde na konec chodby za spolužákem pod záminkou konzultace protokolu a stráví tam hodinu probíráním učitelů a "bitce divé zvěře" (ruční zápis na předtermín)
6. dívá se čtyřikrát dokola na video „The inner life of a cell“ s tím, že je to přeci základ veškeré biologie (btw. vygooglujte si to, je to ÚŽASNÉ)
7. vaří, i když vůbec nemá hlad (zásoby se vždycky hodí)
8. lakuje si nehty na nohou, ti odvážnější na rukou
9. telefonuje s maminkou na téma „já ten zítrejší zápočet nezvládnu!“
10. učí se něco jiného než potřebuje
    
    

Co člověk dělá, aby odložil učení

Seznam aktivit, ke kterým se uchyluje zoufalý člověk, aby se nemusel učit:

1. vyrábí si "učební pomůcky" (např. tabulky hornin)
2. jde si umýt hlavu a pak si ji fénuje až do sucha
3. hraje si se svými vlasy a zkouší, jak by vypadal třeba jako Elvis
4. polemizuje se spolubydlící na téma "jak bych vypadala jako zrzka?" (ale ne jako tvoje deka, spíš taková jako Julia Roberts:D)
5. spí
6. umývá nádobí; za nedostatku nádobí úmývá 2x
7. uklízí celý pokoj, včetně vytírání a vyprášení postele
8. prohlíží si fotky na Facebooku
9. projíždí IS, i když ví, že tam nic nového není (dyť to je přeci stránka školy)
10. píše blog

...Procrastinators unite! ... tomorrow...

Posmrtná operace čísla 43

Jen tak zkraje...je zajímavé, že čím víc jsem zaneprázdněnější školou a vůbec vším, píšu více. Vlastně jo, dává to docela smysl-konečně se NĚCO DĚJE!!:)

No, zpět k titulku. Posmrtná operace se mi zdála trochu méně nepříjemné spojení než samotné slovo pitva. Takže stručně, v úterý jsme v obecné zoolce pitvali bílou laboratorní myšku, Číslo 43. Zní to nechutně, je mi to jasné, ale dovolte mi se přiznat-bylo to senzační! Konečně zajímavá (napsat živá mi přišlo moc morbidní) výuka a dokonce jsem poprvé měla pocit, že něco umím (poznávání orgánů a tak). Myslím, že to bylo přínosné, vědět, jak že to v tom těle vlastně vypadá.

Zajímavé mi přišlo, že taková myška stojí celé tři kila (se univerzita plácla přes kapsu, co:)), kočka 30 000 a králík kolem osmičky...

když už jsme u těch pitev, přidávám odkaz na "klípek" z filmu Music&Lyrics, Love Autopsy (btw. rozkošný film)

Give it a smile, babe!!

Je až neuvěřitelné, co dokáže a také prozradí úsměv. Před asi měsícem jsme šli s Peťkou do divadla a potkaly jsme tam bývalou spolužačku. Jeden náš kamarád její úsměv nazval "haha, profesionální". Představe si pod tím, co chcete, ale je to věč vyvolávající přesně opačné pocity, než jaké má vyvolávat pravý úsměv "od srdce".

Zato včera ráno jsem si byla něco vyřídit u p. doktora v Ostravě. Šlo jen o recept, já tam na to čekala asi čtvrt hodiny a to jsem se plahočila přes celou Ovu a vstávala o půl šesté. Pak doktor otevřel dveře, zeptal se, zda-li se tam nachází Svatava Rumlová a když mi recept předával, mile a dlouho se na mě usmál. A to byl přesně ten úsměv, který tak pozitivním způsobem ovlivnil začátek mého dne. Vážně, šla jsem pak pěšky k babičce a nemohla jsem sama udržet na uzdě úsměv, který se mi rozlil po tváři.

Proto se lidi usmívejte, nikdy nevíte, komu tím zlepšíte den!