Psal se rok 1990, kdy dvaadvacetiletý mladík Chris McCandless opustil Atlantu, GA a vydal se ve svém žlutém Datsunu směrem na západ. Nebudu popisovat, s kterými městy a státy se jeho cesta propletla. Snad jen uvedu, že Chrisův cíl byl Aljaška. Ale teď něco o samotném chlapci.
Chris McCandless byl šikovný mladík, narozený v roce 1968, na střední škole maturoval s vyznamenáním a i vysokou školu zvládl perfektně. Jeho rodiče byli zabezpečení, měl sestru, se kterou měl dobrý vztah. Člověk by si řekl, co jiného může člověk od života chtít. Chris už poslední dvě léta na střední (snad? nechci kecat:)) jezdil o letních prázdninách různě po státech. Vydal se opět, tentokrát se však již nevrátil. Za dva roky, v srpnu 1992, zemřel sám, na Aljašce, v opuštěném autobuse. Za 19 dní ho náhodně nalezla skupina lidí.
Čím byl McCandless starší, tím víc se vzdaloval společnosti a tím méně ji chápal. To byl nejspíš hlavní důvod, proč se rozhodl vydat se sám na cesty a strávit nějaký čas v divočině (nakonec tam strávil 112 dnů). Byl ovlivněn spisovateli, jakými byli L. N. Tolstoj, J. London nebo H. D. Thoreau.
Je velmi těžké přiblížit vám jeho psychiku, protože bych to stejně popisovala značně subjektivně. Chtěla bych, abyste si názor na jeho osobnost vytvořili sami. Řeknu snad jen, že jsou dvě skupiny, do kterých se po přečtení knihy, popř. shlédnutí filmu (doporučuji oboje, ale film se nemusí líbit všem) můžete zařadit. Neexistuje žádná střední cesta, buď si budete myslet, že to byl blázen, naivka nebo nějaký adolescentní pošuk, který si myslí, že přežije v divočině, když o ní nic neví a v nejlepším případě tím změní společnost, anebo s ním budete sympatizovat, sdílet jeho nadšení pro dobrodružství a i když vám bude jasné, že udělal pár zásadních chyb, byl to slušný chlapec, který to "myslel dobře".
Člověk, který napsal článek, o němž jsem psala dříve, se nejspíš řadí do sk. č. 1. Já do sk. č. 2. Myslím, že hodně záleží na povaze samotného čtenáře. Já jsem dobrodruh, cestovatel a nejradši bych sama vzala batoh a vyrazila někam daleko. (btw.někdy je TAK težké být žena:)) Chris jen dělal to, co cítil. Nerespektoval to, co od něj společnost očekávala, no a co? Tím spíš si zasloužil můj obdiv. A nakonec stejně pochopil, že bez společnosti to nejde a chtěl se vrátit. Zahynul kvůli totálně zbytečné chybě, která ani nebyla jeho. (tu najdete v knize, ve filmu je to trochu jinak, což ovšem chápu, nevím, jak by se točily enzymy, které vám zablokují přísun energie)
No, zkrátka vám doporučuji si tu knihu přečíst, klidně se podívejte i na film, pusťte si soundtrack. Popřemýšlejte, do které skupiny se řadíte vy sami. Možná je tenhle celý článek zbytečný, ale já se ho prostě musela zastat.
1 komentář:
Soundtrack jest super! Eddie je úžasný!!
Okomentovat