Nový život

V nadpisu vůbec nehledejte žádné skryté významy, žádné tam nejsou. (chybí mi přemýšlení na vyšší úrovni, jaké ve mě mohla vyvolávat jen pravidelná setkání s Mgr. Stoklasovou). Taky se nejdená o recenzi knihy Orhana Pamuka. Btw. kdybyste někdo tuto knihu vlastnil, neváhejte se ozvat, chci ji už dlouho na facebooku označit jako "read".

No, očividně jsem s posty trochu ve skluzu, haha, tak jsem se rozhodla, že bych asi něco měla splodit. Tákže...první, podle mého vesměs důležitý, fakt o mém vysokoškolském životě je, že mě ta škola víceméně baví. Někdy spíš více, někdy spíš méně.:) To, jaký jsem v tomhle ohledu šťastlivec si uvědomuju např. při našich večerních debatách s Filipem (bývalý spolužák, nyní spolupaterník na kolejích). Fidla studuje FI a škola mu vůbec nic neříká. Že prý ze všech předmětů se jeden okrajově dotýka studovaného, resp. radoby studovaného oboru. Stejně to vnímá i další ex spolužák a student stejného oboru. Já si oproti nim nemůžu stěžovat. Baví mě i to, co bych nikdy neřekla, že by mě mohlo bavit. Neříkám, že se s nadšením vrhám na každé cvičení, stepuju deset minut před přednáškou před zamčenýma dveřma učebny, nebo trávím večery s knihama o řasách, histologii a dalších srandách. To ne. Jen mě neobtěžuje na ta cvíka chodit, na přednáškách nespím (no, dobře, tohle není úplně pravda, ale za to přikládám vinu svému tělu a jeho metabolismu, a né mé vůli, protože ta by chtěla, jen tělo říká ne.) a ani to občasné učení pro mě není úplně nejhorší. Většinou. Možná bude problém, až se přestanu učit to, co mě vyloženě baví a budu se muset vrhnout na pro mě ne tak atraktivní část studia (biologii). No, to by stačilo, haha, nebo tady naštvu všecky informatiky:D

Jinak je ale život v Brně mírně stresující. Resp. představovala jsem si to trošku jinak. Nehodlám si tady vylívat srdíčko, zase takový exibionista nejsem, použiju povrchový odtok spíš než strž;) (Ano, začínám biologicko-geograficky degenerovat, člověk se dívá na tak napínavý film jako je Gladiátor a při mystické scéně se záběrem na bežící oblaka ho nenapadne nic jiného než přemášlet, jestli je to spíš altostratus, nebo cirrostratus:D). Jak jsem si ze začátku říkala, že budu domů jezdit co 2, 3 týdny (a taky že jsem se toho ze začátku držela), tak to asi vzdávám. Zjistila jse, že mi víkendy doma nevadí, tady stejně nemám co dělat, kamarády mám tak ze školy, kteří jezdí taky dom, a trávit víkend v kamrlíku o velikosti odhadem 3x7 metrů není uplně ideální. Špilberk je super, ale každý víkend tam taky lozit nemusím a žádné jiné hory v okolí nejsou. Co je docela blbé na víkendech doma je fakt, že nejsem schopna dělat nic do školy.

Vzhledem k tomu, že jsem dítko přizpůsobivé, tak chytám docela slušný brněnský přízvuk. Ale tady se držím dobře, co:P Chci zpět svou spisovnou, i když nemístně krátkou češtinu.:D

Ale-v úterý se konala oficiální akce geogr. ústavu pod názvem Geografičák...tož bylo to fajn, no, co vám mám povídat.:) Nejlepší je, jak po takových akcích člověk další den chodí po městě a v různém časovém rozmězí si vždycky vzpomene na nějaký další trapas, který předchozí večer udělal. Já reaguju odevzdaným smíchem, nebo mohutných kroucením hlavy s výrazem "Svaťko, Svaťko, cos to zase provedla". :)

No, myslím, že plků už je dost, není-liž pravda. Navíc jsem také dítko velmi energické, tak si tady sama sobě přikivuju, a jeikož jsem v knihovně, nepotřebuju, aby mě všichni geografové měli za ještě vetšího blázna, než jsem.:D (stejne to je mazec, člověk si dá do uší sluchátka, najde si aktivitu, na kterou se soustředí a naprosto přestane vnímat okolí...doufám, že jim tady příště nezačnu zpívat:))

přikládám fotku z procházky na Špilas a z Geografičáku