Už jsem dlouho nic nenapsala a nejspíš to má na starosti jedna věc - v mém životě se poslední dobou vůbec nic neděje. Nebo aspoň nic zásadního a tři měsíce beze školy jsou nejspíš dost na to, aby můj mozek přestal přemýšlet nad něčím hlubším, co by stálo za napsání.
Tedy, zase abych úplně nekecala. Můj život je spíš jeden velký binec. (asi je propojen s mým pokojem). Mám spoustu otázek a odpovědí málo. Ale tak to asi bývá a v některých případech je asi nevědomost sladká. Škoda jen, že já chci vědět všechno.
Nemůžu se dočkat nového systému na vysoké škole, protože za prvé se mi přestane stýskat po gymplu, za druhé potkám nové lidi atd. Bydlet budu s Pstokou a Peggy v kamrlíku na ulici Tvrdého. Už si hledáme privát:D Taky čím více si čtu o předmětech, které budu studovat, třeba už jen v prvním semestru, začínám mít vážně strach, zdali přečkát do zápisu pro jarní semestr. Původně jsme si já a P&P nezávisle na sobě daly pokoje 317 a 316. Pak jsem zjistila, že moje spolubydlící budou studovat obecnou jazykovědu a evropská politiská studia a spolubydlící holek archeologii a historii, po pár emailech jsme se shodly na vytvoření pokoje přirodovědného a humanistického.:)
Co se mého "milostného" života týče, tam je znečištění vůbec nejvyššího stupně. Já si jen říkám, Amore, cos to ty blbečku zase provedl? Nejenom, že láska je slépa, ale Amor tím tuplem, střílí šípy, jak mu ruka ujede, a pak se diví, že mu to nějak nevychází do počtu.
Po dlouhé době jsem zase napsala básničku, ale nejspíš je moc usvedčující na to, abych ji zde uvedla:)
Jako povzbuzení přidávám fotku ze skvělého večera u Badyho a Lenky...ten se povedl a vznikla jedna z mým oblíbených fotek:D
Žádné komentáře:
Okomentovat