Nová píseň, která mluví za mě

O dva posty níže si můžete přečíst článek o tom, jak některé písničky mluví za mě. Nebudu to psát znova, ale dávám tady nový text a zdůrazňuji pasáže, které jsou ode mě.


Je to opět Ben Lee...ten kluk má prostě super texty! Hih, vážně, je jich víc, které bych tady mohla uvést.

It's strange
It's mad
To want someone so bad
And can't
You tell
Feel it in every cell
Our eyes
They meet
I won't accept defeat
I feel
Brand new
Can't keep my hands off you

And we get so hungry
We eat each other alive
We get so hungry
Only the strong survive
We get so hungry
Cannot get you off my mind

If hearts
Could speak
Some things I can't repeat
Cause you
Were sent
To steal my innocence
It's all
So much
Your love your words your touch
Your glare
Your scent
Makes me believe again

We get so hungry
We eat each other alive
We get so hungry
Only the strong survive
We get so hungry
Cannot get you off my mind
We get so hungry hungry

We sleep
We dream
Discuss the things we've seen
We take
We give
This is the way we live

And we get so hungry
We eat each other again
We get so hungry
Only the strong survive
We get so hungry
Cannot get you off my mind
We get so hungry

haha

Nadpis? Pche...

Ano, máte pravdu, žádný inteligentní nadpis mě nenapadl.

Už jsem dlouho nic nenapsala a nejspíš to má na starosti jedna věc - v mém životě se poslední dobou vůbec nic neděje. Nebo aspoň nic zásadního a tři měsíce beze školy jsou nejspíš dost na to, aby můj mozek přestal přemýšlet nad něčím hlubším, co by stálo za napsání.

Tedy, zase abych úplně nekecala. Můj život je spíš jeden velký binec. (asi je propojen s mým pokojem). Mám spoustu otázek a odpovědí málo. Ale tak to asi bývá a v některých případech je asi nevědomost sladká. Škoda jen, že já chci vědět všechno.

Nemůžu se dočkat nového systému na vysoké škole, protože za prvé se mi přestane stýskat po gymplu, za druhé potkám nové lidi atd. Bydlet budu s Pstokou a Peggy v kamrlíku na ulici Tvrdého. Už si hledáme privát:D Taky čím více si čtu o předmětech, které budu studovat, třeba už jen v prvním semestru, začínám mít vážně strach, zdali přečkát do zápisu pro jarní semestr. Původně jsme si já a P&P nezávisle na sobě daly pokoje 317 a 316. Pak jsem zjistila, že moje spolubydlící budou studovat obecnou jazykovědu a evropská politiská studia a spolubydlící holek archeologii a historii, po pár emailech jsme se shodly na vytvoření pokoje přirodovědného a humanistického.:)

Co se mého "milostného" života týče, tam je znečištění vůbec nejvyššího stupně. Já si jen říkám, Amore, cos to ty blbečku zase provedl? Nejenom, že láska je slépa, ale Amor tím tuplem, střílí šípy, jak mu ruka ujede, a pak se diví, že mu to nějak nevychází do počtu.

Po dlouhé době jsem zase napsala básničku, ale nejspíš je moc usvedčující na to, abych ji zde uvedla:)

Jako povzbuzení přidávám fotku ze skvělého večera u Badyho a Lenky...ten se povedl a vznikla jedna z mým oblíbených fotek:D

     

Píseň místo obyčejných slov

Nevím, jestli se to stává někdy i vám, nicméně mě docela často. Stáhnete si nové album, nebo prostě jen dáte "shuffle" v iTunes a začne vám hrát písnička, kterou jste buď předtím nikdy neslyšeli, nebo jí najednou prostě rozumíte. A zdá se vám přece jen nějaká povědomá. Jako kdybyste ji napsali vy...a pak vám to dojde. Prostě se někdo, kdo psal tuto píseň, v inkriminované době cítil stejně/podobně jako vy v tu chvíli. Tyto písničky se mění s vašima náladama a jejich seznam se obměňuje. Někdy je težké najít tu správnou, ale někdy jich jsou spousty. Jedna z těch, které poslední zhruba dva měsíce minimálně z části (nebo též podtextu) mluví za mě je Aftertaste od Bena Lee. Můžete ji znát ze soundtracku k One Tree Hill. Zatím vám nabízím text, a až přijdu na to jak, zajisté přidám i samotný song.

And its none of my business,
I got a weakness
Can I beat this?
The autumn leaves
Are falling in the breeze
It's not my fault
There's a storm over yonder
You gotta wonder
What its all about
Destiny was never up to me
And its not my fault,
Your loves like salt

The aftertaste is gonna break my heart
Feels like its over before it starts
The aftertaste is gonna break my heart

And I really didnt need this
Dont wanna be this
Dont wanna see this
Im fallin in,
Im going there again
And its not my fault
Are you sick of pretending?
That all this trouble is really endin
The way things break
Every step you take
Is not my fault
Your loves like salt

The aftertaste is gonna break my heart
Feels like its over before it starts
The aftertaste is gonna break my heart

Kniha měsíce července

Naposledy se má ruka dotkla knihy od Cecilie Ahern P.S. Miluji Tě a od Johna Grishama Poslední porotce. To bylo začátkem měsíce, když jsem byla v Chorvatsku. Oboje bych nazvala dobrým prázdninovým čtením. Obě knihy byly velmi dobře čitelné, u P.S. Miluji Tě jsem se zasmála, u Grishama jsem se možná i trochu bála. Obojí mělo necelých 400 stránek, oboje bylo zbytečně dlouhé. Prostě ideální dovolenkové čtení.

Tento týden se mi po vůni knih zastesklo, a tak jsem šla podívat do domácí knihovny po nějakém tom kousku. Nemusela jsem hledat dlouho a v ruce jsem držela tenčí knížečku v brožovaném vydání od Roalda Dahla. Dílo se v češtině jmenuje Milostné rošády, což podle měho docela trefně obsah vystihuje, nicméně ani anglický, originální název, by neměl zůstav nezmíněn. Switch Bitch. Senzační, důvtipné.

Kniha se skládá ze čtyř samostatných novel, které na sebe nijak nenavazují. Dvě z nich sice mají stejného hlavního "hrdinu", nicméně děj je v každé povídce jedinečný. Proč to, že jsem slovo hrdina uvedla v uvozovkách? On strýček Oswald sice hrdinou bez pochyby je svým přístupem k životu (vždy na cestě, žádná žena dvakrát atp.), a sám vypravěč říká, že Cassanova je proti němu jen neukojitelné zvíře, nicméně oba příběhy, ve kterých vystupuje, končí jeho neúspěchem. Resp. úspěchem dočasným. Povídky jsou totiž milostnými příbehy s perfektní pointou na konci, která je vždy překvapivá a podle mého i velmi vtipná. Celá kniha se jakoby řídí příslovím "kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá".
S čistým svědomím prohlašuji Milostné rošády Roalda Dahla Knihou měsíce července.

Vřele doporučuji. Četba každé povídky vám nepotrvá víc než pul, třičtvrtě hodinky.
   
                                 

JASON MRAZ in Vienna!!!

Tak a je to konečně tady!!! Po dvou letech čekání jsem se dočkala a moje zlatíčko konečně bude vystupovat na mně dostupném místě!

Vždy, když jsem se s napětím dívala na jeho minulá tour, našla jsem pouze místa jako USA, Singapore, Jižní Koreu, Japonsko a z Evropy pouze Švédsko, Benelux a VB. Teď se jeho hudba trochu roznesla po celém starém světadíle a tak ho letos budou moc vidět i lidé, kteří zavítali do Norska, ale třeba i do Zurichu nebo právě do Vídně.

Lístek na tohoto kytarového a jamového génia stojí naprosto směšných 20,20euro (cca pět stovek)!!

Kdyby se mezi vámi našel někdo, kdo by chtěl jít, neprodleně se mi ozvěte!! Pokud ho neznáte, stáhněte si alba (buď Waiting for my rocket to come nebo We sing, we dance, we steal things; Mr.A-Z není uplně jeho nejlepší výtvor) a okoštujte, jestli sa vám pačí alebo nie. I když..pokud máte možnost, spíš si ho najděte/stáhněte live, zní daleko lépe než studiově.

A kdy že se šou koná? 17.9.2008...je to za chvilku, tak neváhejte a přemýšlejte, ať nám nevyprodají lístky! Slibuju, že to bude stát za to!

                     
       

Pár postřehů z posledních pár dní

Než se opět pustím do psaní o své cestě z Chorvat (vážně doufám, že tentokrát to bude naposled), ráda bych se podělila o pár postřehů, co se mi podařilo pochytat posledních pár dní. Jsou sice trochu "každý pes, jiná ves", ale to vám určitě nevadí.:)

Takže, jako první tu mám dotaz na lidi, kteří se zajímají nebo snad dokonce aktivně věnují horolezectví: Jak se chodí/nechodí na záchod, když se nacházíte v takových 5 6 a více tisících nad mořem? V takové výšce už se nenacházejí stromy ani keře a navíc by bylo asi hodně složité sundavat veškeré ošacení...Nehledě na zimu nacházející se ve vyšších nadmořských výškách.

Dále jsem zjistila, proč patří těstoviny k mým nejoblíbenějším pokrmům. Jen si vzpomeňte, jak se těstoviny řeknou po slovensky.

Po osmi měsících jsem se konečně dostala k nahrání nových fotek na flick.com...i když pár mám pořád ještě hluboko v počítačové paměti. Dneska budu pokračovat. Kdybyste chtěli: Svatienčiny fotky. Flick mě mile překvapil novou vymožeností v podobě možnosti mírně poupravit fotky včetně obyčejného točení. 

Jako další tady mám tři hudební záležitosti. Za prvé bych se chtěla jen zmínit o dvou zpěvačkách. Obě dvě se stávají čím dál známějšími a ti co mě znají ví, že si na takové věci nepotrpím. Jak se něco začne moc mediálně probírat, dávám od toho ruce pryč. Nicméně Duffy a Amy Winehouse stojí vážně za to. Speciélní slabost mám pro písničku od Amy Monkey Man. Je "extremely funny":) Dále vás s čistým svědomím odkazuji na live video duet mého nejoblíbenějšího zpěváka Jasona Mraze a Raula Midona. Písničku jsem si zamilovala (i když v této verzi není úplně celá)...poslouchejte ten text, je sladký.

Konečně jsem získala potřebnou výbavu a předevčírem jsem se naplno pustila do intenzivního studia španělského jazyka. To by se přece jen člověku, který trpí dlouhodobou zamilovaností k latinskoamerickým zemím a jejich kultuře mohlo hodit, hm?

Vím, že jsem toho měla na mysli ještě víc, ale pro teď je to vše...na co si dokážu vzpomenout. Ještě se chystám připsat nejméně tři další posty, buď dnes, nebo v nejbližší době. O nejdůvtipnějších písničkách (nebo...no, popíšu to tam), o Neilovi a snad konečně o tom Chorvatsku.

DANG!!!!!!!

Omlouvám se, ale právě jsem už PODRUHÉ dopsala dlouhý popis jedné cesty a to hovado počítač mi to opět smazalo!!!

Jsou dvě hodiny ráno a mě už se to vážně nechce znova psát. Tak pokud ještě někdy dostanu náladu to napsat potřetí jak totalní idiot, tak možná něco sesmolím.

Jsem vážně, vážně naštvaná.