Píseň místo obyčejných slov

Nevím, jestli se to stává někdy i vám, nicméně mě docela často. Stáhnete si nové album, nebo prostě jen dáte "shuffle" v iTunes a začne vám hrát písnička, kterou jste buď předtím nikdy neslyšeli, nebo jí najednou prostě rozumíte. A zdá se vám přece jen nějaká povědomá. Jako kdybyste ji napsali vy...a pak vám to dojde. Prostě se někdo, kdo psal tuto píseň, v inkriminované době cítil stejně/podobně jako vy v tu chvíli. Tyto písničky se mění s vašima náladama a jejich seznam se obměňuje. Někdy je težké najít tu správnou, ale někdy jich jsou spousty. Jedna z těch, které poslední zhruba dva měsíce minimálně z části (nebo též podtextu) mluví za mě je Aftertaste od Bena Lee. Můžete ji znát ze soundtracku k One Tree Hill. Zatím vám nabízím text, a až přijdu na to jak, zajisté přidám i samotný song.

And its none of my business,
I got a weakness
Can I beat this?
The autumn leaves
Are falling in the breeze
It's not my fault
There's a storm over yonder
You gotta wonder
What its all about
Destiny was never up to me
And its not my fault,
Your loves like salt

The aftertaste is gonna break my heart
Feels like its over before it starts
The aftertaste is gonna break my heart

And I really didnt need this
Dont wanna be this
Dont wanna see this
Im fallin in,
Im going there again
And its not my fault
Are you sick of pretending?
That all this trouble is really endin
The way things break
Every step you take
Is not my fault
Your loves like salt

The aftertaste is gonna break my heart
Feels like its over before it starts
The aftertaste is gonna break my heart

JASON MRAZ in Vienna!!!

Tak a je to konečně tady!!! Po dvou letech čekání jsem se dočkala a moje zlatíčko konečně bude vystupovat na mně dostupném místě!

Vždy, když jsem se s napětím dívala na jeho minulá tour, našla jsem pouze místa jako USA, Singapore, Jižní Koreu, Japonsko a z Evropy pouze Švédsko, Benelux a VB. Teď se jeho hudba trochu roznesla po celém starém světadíle a tak ho letos budou moc vidět i lidé, kteří zavítali do Norska, ale třeba i do Zurichu nebo právě do Vídně.

Lístek na tohoto kytarového a jamového génia stojí naprosto směšných 20,20euro (cca pět stovek)!!

Kdyby se mezi vámi našel někdo, kdo by chtěl jít, neprodleně se mi ozvěte!! Pokud ho neznáte, stáhněte si alba (buď Waiting for my rocket to come nebo We sing, we dance, we steal things; Mr.A-Z není uplně jeho nejlepší výtvor) a okoštujte, jestli sa vám pačí alebo nie. I když..pokud máte možnost, spíš si ho najděte/stáhněte live, zní daleko lépe než studiově.

A kdy že se šou koná? 17.9.2008...je to za chvilku, tak neváhejte a přemýšlejte, ať nám nevyprodají lístky! Slibuju, že to bude stát za to!

                     
       

Pár postřehů z posledních pár dní

Než se opět pustím do psaní o své cestě z Chorvat (vážně doufám, že tentokrát to bude naposled), ráda bych se podělila o pár postřehů, co se mi podařilo pochytat posledních pár dní. Jsou sice trochu "každý pes, jiná ves", ale to vám určitě nevadí.:)

Takže, jako první tu mám dotaz na lidi, kteří se zajímají nebo snad dokonce aktivně věnují horolezectví: Jak se chodí/nechodí na záchod, když se nacházíte v takových 5 6 a více tisících nad mořem? V takové výšce už se nenacházejí stromy ani keře a navíc by bylo asi hodně složité sundavat veškeré ošacení...Nehledě na zimu nacházející se ve vyšších nadmořských výškách.

Dále jsem zjistila, proč patří těstoviny k mým nejoblíbenějším pokrmům. Jen si vzpomeňte, jak se těstoviny řeknou po slovensky.

Po osmi měsících jsem se konečně dostala k nahrání nových fotek na flick.com...i když pár mám pořád ještě hluboko v počítačové paměti. Dneska budu pokračovat. Kdybyste chtěli: Svatienčiny fotky. Flick mě mile překvapil novou vymožeností v podobě možnosti mírně poupravit fotky včetně obyčejného točení. 

Jako další tady mám tři hudební záležitosti. Za prvé bych se chtěla jen zmínit o dvou zpěvačkách. Obě dvě se stávají čím dál známějšími a ti co mě znají ví, že si na takové věci nepotrpím. Jak se něco začne moc mediálně probírat, dávám od toho ruce pryč. Nicméně Duffy a Amy Winehouse stojí vážně za to. Speciélní slabost mám pro písničku od Amy Monkey Man. Je "extremely funny":) Dále vás s čistým svědomím odkazuji na live video duet mého nejoblíbenějšího zpěváka Jasona Mraze a Raula Midona. Písničku jsem si zamilovala (i když v této verzi není úplně celá)...poslouchejte ten text, je sladký.

Konečně jsem získala potřebnou výbavu a předevčírem jsem se naplno pustila do intenzivního studia španělského jazyka. To by se přece jen člověku, který trpí dlouhodobou zamilovaností k latinskoamerickým zemím a jejich kultuře mohlo hodit, hm?

Vím, že jsem toho měla na mysli ještě víc, ale pro teď je to vše...na co si dokážu vzpomenout. Ještě se chystám připsat nejméně tři další posty, buď dnes, nebo v nejbližší době. O nejdůvtipnějších písničkách (nebo...no, popíšu to tam), o Neilovi a snad konečně o tom Chorvatsku.